Potřebuješ člověka, který tě respektuje, přijímá a miluje. Takového člověka můžeš najít, můžeš se s ním seznámit. Člověka, který tě podpoří, pochválí, povzbudí a má k tobě důvěru.
Člověka, který je k tobě láskyplný. Potřebuješ člověka, který ti ukáže cestu. Jak žít životem lehčím, prostším a šťastnějším. Takový člověk existuje. Tobě zcela nablízku. Tím člověkem jsi ty.
Zpět na úvod

Skutečná láska se nikdy nevyčerpá, a když se obrátíš k té pravé studni, bude tím štědřejší, čím více z ní budeš pít.

Rozlehlá poušť je nedotknutelným a obtížně poznatelným "chrámem". Je symbolem podvědomí, symbolem místa, kde se můžeme nečekaně setkat samy se sebou, překonáme-li duševní prázdnotu, citovou vyprahlost a zdánlivou samotu. Respektive, procítíme-li do hloubky tiché vnitřní osamění a v tichosti a beze slov nahlédneme do vlastního nitra.

Ocitneme-li se osamoceni uprostřed pusté pouště, jako poutník na cestě životem, vzhlížíme k nekonečnu, k nedosažitelnému a tajemnému horizontu.
Hledáme oázu uprostřed vnitřní prázdnoty, pomyslnou studnu života. Pokud se v osamělosti, uvězněni v nekonečnosti rozlehlé pouště, odloučíme od ega, nakonec nevyhnutelně dosáhneme rozkvetlé zelené oázy. Nalezneme pramen panenské živé vody a uhasíme žízeň po věčném, nikdy nekončícím životě. Písčité duny vnitřní pouště se změní na zelenou oázu sebeporozumění.


"Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu," řekl malý princ

Osamělost je hluboká lidská emoce. Je to signál, že naše potřeba kontaktu a spojení je nenaplněná. Je to něco, o čem musíme mluvit. Něco, z čeho sami sebe musíme přestat vinit a co musíme přestat skrývat.

Trvalo mi opravdu hodně dlouho, než moje samota skončila. Co si ale ze svých let osamělosti pamatuji nejvíc, je ticho, které se kolem mě neslo. Ten lepkavý, nepříjemný pocit, že jsem jediná, kdo bojuje s izolací. A to je to, co musíme změnit jako první. Musíme dát osamělým vědět, že nejsou sami.

Cesta, která vede k uzdravení

Hledej nové cesty, na které tě může nasměrovat tvá bolest. Změna směru tě může posunout k netušeným možnostem. Jednoduchá objížďka ti poskytne nejedno dobrodružství života.

Někdy s námi život pořádně zatočí. Ať už je to smrt někoho blízkého, vážná nemoc nebo zranění, ztráta domova, zaměstnání nebo vážného vztahu. Prohry a ztráty přicházejí ke každému z nás.

V takovém období začínáme pochybovat o svých vlastních schopnostech nebo úsudku. Naše sebedůvěra a sebeúcta hluboko klesá. Cítíme se ztracení, zmatení, úplně prázdní. Starosti a životní krize nás mohou uvrhnout do stavu izolace, osamělosti a strachu. Nebo nás zbavují odvahy.

Ze začátku se bráníme, máme pocit, že v nás něco zaniká, že něco ztrácíme. Ale nemusí tomu tak být. Existuje množství způsobů jak reagovat, když "nějaké" trápení zaťuká na dveře vašeho srdce. Každá negativní zkušenost pro nás může být příležitostí zamyslet se nad směřováním našeho života, nad našimi hodnotami, cíli, motivacemi.

Většinou si to neumíme představit, ale i s bolestí je možné vést smysluplný a bohatý život. Každá bolestná životní událost potřebuje svůj čas, pozornost a trpělivost. Tvé utrpení se ti možná zdá nesmyslné, dokud si neuvědomíš, že se můžeš spojit s ostatními lidmi, kteří jsou v podobné situaci. Díky své bolesti si můžeš uvědomovat a vnímat utrpení kolem sebe.

Po každé bolesti, která postupně zmizí, vzniká pocit jakoby prázdného místa, což je zprvu také nepříjemné. Pomalu se ale tento pocit stává příjemným, protože na jeho místo může přijít, budeme-li dostatečně aktivní, něco nového.

Poté je možné už postupně začít s aktivním přístupem k životu. Dle vlastního tempa a možností. Hojivou úlevu můžeme najít v přírodě, v druhých lidech, v sobě samém. Můžeme poznávat, odpouštět a růst. Existuje mnoho cest, které vedou k uzdravení. Každý z nás musí jít svou vlastní cestou.

Hlavně ale důvěřuj tomu, že tvé srdce bude zase zpívat!